Saint-Paul-de Vence

dnes světoznámá vesnice obehnaná hradbami se tyčí na skalnatém ostrohu jen 12 km
od Nice a při návštěvě Azurového pobřeží ji nevynechá žádný turista. Byla
založena v 10. stol. hrabaty z Provence. V r. 1009 za velkého hladomoru
darovali obyvatelé z blízkého Cagnes sur Mer starostovi v Saint Paul za pytel
obilí zvonkohru, kterou můžete dodnes spatřit na zvonici místního kostela ze 13.
stol. Jeden zvon se jmenuje Notre Dame a druhý Saint-Paul.
Uvnitř můžete spatřit
tabernákl z r. 1439.
V r. 1537 František I.
rozhodl postavit opevnění se dvěma
branami:
francouzskou a italskou. Před hradbami stojí kanón z r. 1544, kdy
Francouzi zvítězili nad Savojskem v bitvě o Cerisolle d´Alba (vesnice v Itálii).
Křivolaké uličky vroubené butiky se suvenýry a uměleckými předměty se klikatí
mezi kamennými domy s erby z 16. a 17. stol. Vedou ke kapli
St Mathieu
ze 16. stol. a hradní věži, která sloužila ve středověku jako vězení. Na malém náměstí s arkádami stojí starobylá kašna ve tvaru urny.
Z hradeb starého města můžete obdivovat krajinu, která vám připomene Toskánsko, je porostlá olivovníky a cypřiši, mezi nimiž se skrývají přepychová sídla známých hvězd, jako např. Michaela Schumachera, v jehož vile s 50 pokoji a bazénem 200 m2 je vystaven vůz formule 1, se kterým vyhrál svou první Grand Prix.

Ještě v r. 1930 byl Saint. Paul jen malá bezvýznamná vesnička jako spousta jiných, které shlížely z vrchu na údolí řeky Var a hlídaly někdejší hranice se Savojskem. Jeden hostinský přijal zdarma pod svou střechu pár malířů, kteří byli uchváceni zdejším měkkým světlem, začali zde malovat a usadili se tu. Byli to tehdy neznámí umělci, jako Picasso, Miró, Utrillo, Vlaminck, Matisse, Chagall. Tito umělci platili majiteli za poskytnuté ubytování a jídlo svými obrazy. Majitel zval také další intelektuály, spisovatele a novináře, např. André Gida, Jacquese Preverta, Rudhyarda Kiplinga, Maurice Chevaliera, Marcela Carné. Ve 40. a 50. letech zde pobývaly také filmové hvězdy, Gérard Philipe, Lino Ventura, Yves Montand a Simone Signoret tu měli svatbu. Přítomnost umělců přitahovala turisty a pro ně zde rostly jako houby po dešti další restaurace a hotely. Dnes si vesnice získala takový věhlas, že přes sezonu je zde těžké najít místo k zaparkování, protože centrum se stalo pěší zonou. Ze skrovného hostince je dnes legendární hotel a restaurace Zlatá holubice La Colombe d´Or, kde dnes stojí oběd kolem 400 €, o cenách za ubytování ani nemluvě. Je tu stále plno, místo si musíte objednat i půl roku dopředu. Hotel s restaurací stojí na náměstí, kde hrával pétanque Yves Montand. Majitel zrekonstruoval svůj hotel za použití kamene z místního zámku a Leger mu vytvořil mozaiku na terase. Dědicové nechali hotel v tomto stavu, aby návštěvníci mohli obdivovat originály obrazů v původním rámci. Tak je uchována vzpomínka na slavné osobnosti, které se tu scházely.

Ve městě je také věhlasné muzeum nadace Maeght, které ročně navštěvuje 200 tis. turistů, z toho asi polovina cizinců. Je to druhé nejnavštěvovanější muzeum moderního umění ve Francii. Budova má tvar dvourohého mnišského čepce. Založil ji Aimé Maeght inspirovaný Miróovým atelierem v Palma de Mallorca. Muzeum bylo otevřeno v r. 1964 a obsahuje vyjímečnou kolekci maleb, kreseb, grafik a soch nejznámějších umělců 20. stol., od Matisse, Legera, Rippelle. Najdete tu všudypřítomného Miróa v labyrintu soch a fontán rozptýlených v zahradě. Na výzdobě se podílelo mnoho umělců, jsou tu např. Chagalovy mozaiky, Miróova keramika, Braqueovy okna v krásné kapličce. Vstupné je 11 € .
Vence

je vlastně druhá část názvu Provence a rostou tu všechny byliny, které jsou součástí provensálského koření (tymián, rozmarýn, bazalka, mateřídouška, saturejka). Leží ve vnitrozemí v pohádkové krajině, která spíš připomíná provensálské vesnice než mondénní pobřeží francouzské riviery.
Historická část města se
svými domy poznamenanými časem přitahovala básníky jako Paula Valéryho, André
Gida a ti se tu usadili. Po 2. svět. válce přišli dva malíři Matisse a
Chagall, neboť toto město se nerozvíjelo takovým tempem jako ostatní okolní
krajina, nacházeli tu mlýny na lisování oleje, prádelny s vůní levandule.
Prádlo praly výhradně ženy, vkleče
na kolenou ho namydlily, otloukaly o kámen a máchaly v kamenném korytě, což byla
pro ně příležitost ke konverzaci.Až po
r. 1960 ustoupily levandulové porosty a olivové háje hotelům, bazénům a
parkovištím a město se během 10 let zdvojnásobilo. Chagall pak odešel do St.
Paul a Matisse vyzdobil slavnou růžencovou kapli Chapelle du Rosaire u
Vence na slinici do Saint Jeannet.
Naštěstí historická část
města zůstala nedotčena a dodnes si zachovala svůj středověký charakter.
Vstupujeme do ní z náměstí de Peyra se třemi fontánami, z nich
ž jedna ve
tvaru urny pochází z r. 1822. Bylo zde forum, pův. náměstí římského
města, na kterém se nachází plochý kámen (peyra - provensálsky kámen),
kde se odsouzencům stínala hlava. Přijdeme na nám. Clemenceau s radnicí z
r. 1908, která byla postavena na místě bývalého biskupství. Katedrála, jejíž
průčelí pochází z konce 19. stol. a jedna boční loď z z 11. stol., byla později
přestavěna a zvětšena ale i tak má na katedrálu miniaturní rozměry. V baptiseriu
najdete mozaiku Marca Chagalla « Zachránění Mojžíše z Nilu » (1979), v pravé
lodi je římský sarkofág z 5. stol. uzpůsobený na oltář.
Na
vedlejším nám.
Surian se koná každé ráno typický provensálský trh. Další brána je Port
Signadour a vlevo je ještě třetí brána, Orientální. Pokračujeme ulicí
Portail Levis lemovanou starobylými domy, až se vrátíme znovu na nám. de
Peyra.
Pár
km směrem do vnitrozemí se krčí vesnice Saint Jeannet, schoulená u
obrovské skály Baou s plochým vrcholem, která se tyčí do výšky 200 m a je
rájem pro lezce
na skály, neboť na ni vede několik přístupových cest. Kouzelná
vesnice je protkána křivolakými uličkami, které vedou k ruinám středověkého
hradu, z jehož hradní věže
vidíte
okolní údolí a Côte d´Azur jako na dlani. Cestou míjíte
starobylé domy s masivními dubovými dveřmi, kamenné fontány a prádelny.
Tato starobylá atmosféra přitahovala básníky, malíře a spisovatele, jako byl
Chagall, Poussin, Prévert, ale také Hitchcocka, který zde točil scény k hororu.
Gattières je další vesnice pod skálou Baou, tyčící se nad řekou Var. V této malebné vesničce se projdeme středověkými uličkami mezi starými domy s arkádami, kvetoucími malými náměstíčky a starými kašnami.

Carros le Vieux je původní historická osada, která v poslední době zažila velký ekonomický rozkvět.
Směrem na jih je na skalním úbočí vesnice La Gaude, kde žil přes 30 let k nemalé hrdosti zdejších obyvatel známý spisovatel a filmař Parcel Pagnol, který ve svých dílech zachytil s humorem, poesií a dojetím charakter své rodné země (filmy Zámek mé matky, Pekařova žena).