Vallouise

údolí na soutoku 2 řek, lemované vysokými hřebeny masivu Les Ecrins je po Chamonix druhým největším alpinistickým centrem. Prameny řek, vodopády, modřínové lesy se střídají se špičatými skalami a oblastmi věčného sněhu a ledu. Z Ailefroide, známým místem mezi skálolezci svými skalními stěnami a zajištěnými cestami via ferrata, se podnikají výstupy k majestátním vrcholům Barre des Écrins (4102 m), Mont Pelvoux (3 943 m) a Ailefroide (3 952 m), doporučené pouze s horskými vůdci a dobrou výbavou. Ve výšce 1515 m leží nejprostornější přírodní kemp v Evropě, otevřený od poloviny června do poloviny září. Barre des Ecrins byla až do 19. stol., kdy Francie anektovala území Savojska a získala s ním i Mont Blanc, nejvyšší horou v zemi. Každá túra v této oblasti vám poskytne úchvatný pohled na národní park Ecrines s většinou místních nevyšších vrcholků. Toto údolí je vstupní branou do masivu Les Ecrins.

Silnice D 204 končí ve výšce 1874 m v Le pré de Madame Carle. Podle legendy byla paní Karla v 16. stol. nevěrná manželka, které se chtěl manžel pomstít, zahvízdal na jejího koně a ten ji shodil do divoké řeky, kde se utopila. Odtud se můžete vydat k bílému nebo černému ledovci (Glacier Blanc a Glacier Noir) nebo až na vrchol Roche Faurio. Ledovec Blanc patří k nejnavštěvovanějším místům. Cesta na vrchol vede podél levého okraje ledovce Blanc. Na chatě Ecrins (3170 m), která je výchozím místem k výstupu trvajícím 2 - 3,5 hodiny, je v sezoně potřeba zajistit si nocleh předem. Odtud pokračujete roklí na sever a podél levého okraje ledovce dorazíte do sedla Ecrins. Odtamtud už vede cesta, protože tudy se jde i ke dvěma dalším  známým vrcholům. Z vrcholu je krásný výhled na Barre a Dôme de Neige des Ecrins. Stejnou cestou se dostanete do údolí.                                  

Stejnojmenná vesnice Vallouise s typickými arkádovými domy s dřevěnými balkony a konstrukcemi na sušení sena měla kdysi špatnou pověst kvůli lavinám a banditům. Uprchli sem také ve dvou vlnách Valdénští před pronásledováním, které zastavil až Ludvík XI. Na náměstí s kulatou kašnou z r. 1894 z červeného kamene a lvími hlavami se zvedá kostelík St. Étienne z 15.- 16. stol. s venkovní nástěnnou malbou na tympanonu portálu a věží ve tvaru jehlanu. 

Nedaleko odtud leží známé lyžařské středisko  Puy Saint Vincent s úzkými uličkami, kaplí Sainte-Marie-Madeleine s nástěnnými freskami, nejstaršími slunečními hodinami z r. 1718  a středověkou kaplí St. Romain z 12. stol. na severu vesnice, odkud se vám otevře krásné panorama. Moderní lyžařské středisko je tvořeno několika menšími vesničkami a je situováno do čtyř částí v různé nadmořské výšce. Jedinečné  panorama vytvářejí okolní skalní masívy, dosahující výšky 4100 m. Tím vzniká dokonalá atmosféra vysokohorského střediska. Lyžařům se nabízí 4 kabinové lanovky, 11 sedačkových a 16 vleků na 30 sjezdovkách s možností vyjet na samý vrchol La Pendine (2750 m) a absolvovat sjezd s výškovým rozdílem 1300 m.

Argentiere-la-Bessée mezi Vallouise a Briançonem za své jméno vděčí dolům na stříbro, které se zde těžilo už od 11. stol., o čemž svědčí 20 km zpřístupněných chodeb a muzeum umístěné v zámku z 18. stol. Jelikož osada leží na cestě do Santiago di Compostella, můžete tu obdivovat nejkrásnější vzorek románského slohu v kraji, kapli Saint-Jean-Baptiste z 12. stol. a v kostele Saint Appollinaire z 15. stol. venkovní nástěnné fresky z 16. stol., zobrazující ctnosti, neřesti a peklo. Pak si můžete zajezdit na kajaku na divoké vodě nebo provozovat kaňoning na vodopádech, které padají ze strmých skal.

Také se můžete vydat na výlet do údolí Freissinieres do Dormillouse, jediné obydlené osady v národním parku Les Ecrins. Silnice tam ale nevede, můžete jít pěšky, na koni nebo na oslu. Není tam ani elektřina. Pár domků je obydleno pastevci, kteří vyhánějí stáda ovcí na vrcholky stejnojmenného masivu. Můžete se podívat i do  Les Vigneaux na nejvýše položenou vinici v Evropě ve výšce 1250 m. Vesnice má ve znaku vinný hrozen, protože kdysi tam každá rodina měla svou malou vinici a víno skladovala v troglodytních jeskyních. Ve vesnici najdete také jak jinak než kostel s románsko-lombardskou zvonicí, nástěnnými malbami a slunečními hodinami. Lezci si mohou slézt několik cest na skále Montbrison nebo si vydat cestou via ferrata do kaňonu řeky Durance a přejít ji po visutých mostech, zavěšených nad řekou. Pokud vás ještě nebolí nohy, tak si vyjděte na malou procházku do sedla Col de la Pousterle (1763 m), odkud uvidíte panorama majestátního masívu Les Ecrins.

Další zastávkou na cestě do Santiago di Compostella je středověká osada Saint Martin de Queyrieres s kostelem ze 16. stol., jehož několikaposchoďová románská zvonice se zvedá hrdě k nebi, stejně jako tři další kaple s nástěnnými malbami. Staré domy s vývěsními štíty a malé fontány uklidní i ty nejvystresovanější. Pak se můžete v klidu věnovat lezení po blízkých skalách, najdete tu více než 60 cest.