Monaco

            hlavní město malého knížectví, sídlo rodiny Grimaldi, postavené na pouhých 2 km² na skalnatém poloostrově vybíhajícím do Středozemního moře jako enkláva na území Francie. První pohled na toto knížectví sevřené mezi horami a mořem s mrakodrapy natěsnanými na sebe vám spíš připomene nějaké asijské nebo americké město v Kalifornii, kde také chybí prostor. Snad kvůli americkému původu kněžny Grace Kelly. Ale v Monaku přece jen převažuje latinský ráz. Staré francouzsko-italské paláce z 19. stol. obklopené palmovými zahradami s bazény patřící miliardářům, pro které je Monako daňovým rájem, spíš evokují atmosféru koloniálního města.

            Strmou skálu ve výšce 800 m nad mořem, která odolávala snadno útokům, malý přístav skrytý v přírodní zátoce, to vše objevili kdysi Féničané a vystavěli si zde svůj chrám Melkart, který si později Řekové přejmenovali na Héraclés, chrám jediného boha  Mono-ikos, odtud jméno knížectví. Po invazích Góthů, Lombardů a Saracénů patřilo město Janovanům. Městu tehdy vládly dvě politická seskupení: guelfové z jedné strany, spojení s hrabaty z Provence a s papežem, a ghibelinové, stoupenci německého císaře. V r. 1297 se monackého panství zmocnil lstí janovský guelf  Francois Grimaldi (přestrojil se za františkánského mnicha) a vytvořil samostatné knížectví. Od těch dob se tento rod do knížectví stále vrací, přestože být pánem Monaca nebylo vždy snadné. V r. 1505 byl Jean II. zavražděn svým bratrem Lucienem, ale ten se přesto dočkal spravedlnosti a byl zase zabit svým synovcem. V r. 1604 byl Honoré I. svými poddanými hozen do moře. V průběhu šesti staletí tak město patřilo střídavě Janovanům, Savojsku, Španělsku a Francii.

      V r. 1793 zabrala Monako Francouzská republika jako další departement pod názvem Fort Hercule. Knížecí rodina byla zajata a zabaven její majetek. Z paláce se stal útulek žebráků. Grimaldiové museli čekat až na pád Napoleona a konec císařství, kdy jim byla v r. 1814 navrácena jejich práva. V r. 1848 se Menton a Roquebrune prohlásila za svobodná města a knížectví se zredukovalo na pouhé Monaco. Princ dává povolení ke stavbě kasina, byla sem prodloužena železnice, postaven luxusní Hotel de Paris a v r. 1872 kasino přijímá své první hosty. Díky bohatství, které kasino přitahuje, si může Monaco dovolit zrušit daně a stává se daňovým rájem. Konec monopolu nastal, když od r. 1933 byly povoleny hazardní hry i ve Francii a Itálii. Naštěstí zahraniční společnosti, které si zde vytvořily sídlo díky privilegiím, kterým se jim dostávalo, Monaco neopustily a po druhé svět. válce začaly stavět mrakodrapy, protože rozšířit prostor kvůli moři nebylo možné. Ambiciózní Monacký princ Rainier III. za dobu 56 let své vlády podstatně změnil tvář Monaca. Nechal postavit grandiózní novou čtvrť Fontvieille, luxusní budovy ze skla a oceli, které mají všechna okna orientovaná k moři. Tento vertikální urbanismus byl podroben četným kritikám a v poslední době se začíná rozšiřovat prostor na úkor moře. Existuje urbanistický projekt na vytvoření plovoucího města, uzavřené laguny s vnitřním mořem, podobně jako v Benátkách. Vzhled původního monackého přístavu z r. 1901 se tedy stále mění. V r. 2002 byl přes La Manche dovezena obrovská betonová hráz a připojena k molu, aby zde mohly  kotvit velké luxusní zaoceánské parníky.  Proto je také princ Rainier III. nazýván princ-stavitel, zatímco jeho dědeček Albert I. byl nazýván princ-dobrodruh, neboť svůj život zasvětil oceánografickým výzkumům. Uvidíme, jak se zapíše do dějin nově korunovaný princ Albert II.

    Monako je známé také svým fotbalovým klubem  a pořádáním Grand prix, jejíž trasa vede městem kolem přístavu. Žije zde 30 000 obyvatel, z toho asi 83% cizinců. Každý den sem přijíždí za prací z okolních měst francouzských i italských 37 000 zaměstnanců soukromého sektoru a to nepočítáme 2000 úředníků a policistů, díky kterým zde kriminalita prakticky neexistuje. Kasino, které přinášelo po svém založení 95% příjmů knížectví, se na nich dnes podílí jen asi 5,8%. Více než 55% příjmů tvoří daň z obratu společností, z pronájmu nemovitostí a turismu. Každý rok jich sem přijíždí několik milionů, rozšířena je i kongresová turistika. V ohromném kongresovém paláci pod kasinem se jich koná ročně víc než stovka.

       Prohlídku začneme nejprve na Place d´Armes s arkádami, ovocným a květinovým trhem, odkud už vidíme hradby. Přijdeme na náměstí, kde na západní straně skály stojí knížecí palác z konce 16. stol., vstupné 8 € , vč. prohlídky Napoleonova muzea. Byl postaven na místě bývalé janovské pevnosti z r. 1215. Projdeme branami z 16. a 17. stol., uvidíme zbytky pevnosti ze 13. stol., přijdeme na čestný dvůr lemovaný arkádami v italském slohu, vyjdeme po schodišti z cararrského mramoru do Herkulovy galerie ozdobené freskami ze 17. stol., můžeme si prohlédnout i zlatožlutý salon Ludvíka  XV., palatinskou kapli ze 17. stol. a věž Sainte Marie z bílého kamene pohoří Turbie. Zlatým hřebem prohlídky je trůnní sál s renesančním krbem, kde v r. 1955 proběhl svatební obřad knížete Rainiera a Grace Kellyové. Po tragické smrti kněžny Grace v r. 1982 zůstal kníže Rainier se třemi už dospělými dětmi: princem Albertem,  princeznami Caroline a Stefanie. Přístup do soukromých komnat knížectví je zakázán. Přítomnost knížete nám oznamuje pouze vlajka na stožáru. Na náměstí před palácem probíhá každý den přesně v 11.55 střídání stráží. V létě mají bílé uniformy, v zimě černé.          

            Náměstí je lemováno kanony - dárek Ludvíka XIV. monackému knížeti, stojí zde kasárna a policejní stanice v janovském stylu. Je odtud krásný výhled na jedné straně na přístav a přístavní čtvrť Condamine, Monte Carlo,  na pláž Larvotto a Itálii a na druhé straně na novou čtvrť Fontvieille a Cap d´Ail.

Při cestě zpět míjíme katedrálu z r. 1875 v novorománském slohu. Byla postavena z bílého kamene z nedalekého pohoří Turbie na místě kde stával kostel Sv. Nicolase ze 13. stol., uvnitř je hrobka Grace Kelly spolu s hrobkami ostatních monackých knížat.

        Nápadná budova na jižní straně monackého skalního ostrohu je Oceánografické muzeum, největší muzeum svého druhu, řízené od r. 1957 do 1988 oceánografem Cousteauem. Prohlídka velkých podmořských akvárií vám zabere minimálně 3 hod., vstup 11 €. Muzeum je obklopeno Svatomartinskými zahradami s tropickou vegetací vybudovanými v r. 1830.  

        Při procházce starým městem musíme trochu šplhat do kopce, míjíme spoustu renomovaných butiků, na budově radnice která byla dříve lyceem, je pamětní deska s nápisem, že zde studoval  Guillaume Apollinaire. Projdeme se čtvrtí Condamine kolem přístavu, ať můžeme obdivovat luxusní jachty Monegasků. Všichni mají ještě v paměti první příjezd kněžny Grace do Monaka na lodi. Přijdeme ke kostelu Saint Dévote, mučedníka z Korsiky z r. 305, jehož ostatky byly poslány na moře v malé loďce, až přistála v Monaku. V 11. stol. byly relikvie ukradeny, ale viníci byli chyceni a jejich loďka spálena. Od té doby každý rok 26. ledna se před kostelem pálí loďka a nazítří jsou relikvie neseny v procesí ke knížecímu paláci. Kostel je postaven na místě bývalé kaple z 11. stol. Pak už nám zbývá jen malé stoupání a jsme ve světě hazardu.

Monte Carlo

            známé díky  kasinu, obklopenému zahradami, se skládá z několika budov. Jednou z nich je opera pro 600 diváků, navržená v r. 1863 stejným architektem jako Pařížská opera, Charlesem Garnierem. Byla postavena v rekordním čase 5 měsíců. Pokud se chcete dostat do kasina, musíte být přiměřeně oblečeni a obuti a fotoaparát nechat v šatně. V mramorovém  foyer, lemovaném 28 onyxovými sloupy v jónském slohu, uvidíte sochu Marylin Monroe v její typické pozici. Do herny s automaty se neplatí vstupné, do ostatních prostor ano: evropský salon 8 €,  soukromé salonky 16 €, knížecí lože s baldachýnem a dekorací v bonbonkovém slohu Belle Epoque je vyhrazená knížecí rodině, při jejímž příchodu je nutno povstat. Sál opery v červeno-zlatém provedení je bohatě vyzdoben reliéfy a sochami. Při slavnostním zahájení opery zde vystupovala  slavná tanečnice Sarah Bernhardtová ve Faustovi od Berlioze r.1879. Zpívali zde nejslavnější pěvci, m.j. i poetický zpěvák Leo Ferré, který se v Monaku narodil. Z terasy kasina je vidět italský výběžek Bordighery.

Před kasinem a hotelem de Paris jsou subtropické zahrady s vodotrysky a sochami postav, které vypadají jako živé. Vedle moderního Forum Grimaldi  je na 7000 m² Japonská zahrada, oáza klidu s mosty a 3 m vysokými kaskádami, kamennými lucernami a čajovým altánem, vstup volný.