Pohoří Luberon v departmentu Vaucluse  je srdcem provensálského venkova. Od r. 1977   chráněná krajinná oblast se rozkládá se na 80 km území mezi Vaison, Aix, Cavaillon a Manosque. Masiv byl vyvrásněn před 40 miliony let ve stejném období jako Pyreneje a je tvořen bílým nebo barevným vápencem. Malý Luberon dosahuje výšky kolem 700 m kolem Cedrového údolí, Velký Luberon až 1125 m  a údajně je tam nejčistší vzduch v Evropě. Mezi příkrými svahy porostlými cedrovými a dubovými lesy se rozkládají malebná údolí posetá levandulovými poli a garrigues, křovinatými porosty typickými pro Středomoří s ještě malebnějšími vesnicemi na skalách, které jim sloužily jako obranné hradby. Pět z nich bylo zařazeno mezi nejkrásnější vesnice Francie: Gordes, Menerbes, Lourmarin, Roussillon a Ansouis. Můžete zde sledovat stopy Valdénských protestantů, kteří hlásali písmo svaté a odmítali se podrobit katolické církvi.

            « V některých vesnicích kraje Durance žili v  16. stol. Valdénští schizmatici, kteří unikli persekucím středověku, četli Písmo svaté, odmítali mši, papeže a očistec. Vábeni jistou podobností doktrín, blížíli se novým protestantům. V r. 1545 se Parlament usnesl, že dvě vesnice, Cabrieres a Mérindol, jež byly usvědčeny z kacířství, budou vyhlazeny a jejich obyvatelé upáleni anebo vyobcováni. František I. tento krutý a nesmyslný edikt několikrát odmítl schválit. V r. 1545, nemocný a otupělý, se nechal k podpisu přinutit. Vrchní královský soudce v Provenci, baron z Oppede, dal vypálit 24 vesnice a zmasakrovat jejich obyvatele. Shořelo 900 domů a 3000 lidí přišlo o život. Na smrtelném loži žádal František I. svého syna, aby neotálel s potrestáním těch, kteří jeho jménem a autoritou způsobili to hrozné pohoršení. Viníci však nebyli nikdy potrestáni. »

Tolik André Maurois a jeho Dějiny Francie.

            Už ve 12. stol. lyonský kupec Pierre Valdo hlásal návrat k chudobě a čistotě původního křesťanství, rozšiřoval překlad bible do lidového jazyka, aby jí lidé rozuměli a odmítal praktiky katolické církve. Byl za to odsouzen za kacířství veronským koncilem v r. 1184 a jeho stoupenci, nazývaní Vaudois - Valdénští, uprchli do severní Itálie, oblasti Piemontu.  Potomci Valdénské šlechty se vraceli do Luberonu a skupovali tam půdu, což bylo trnem v oku  papežského katolicismu a začalo pronásledování. V r. 1536 byli někteří obyvatelé obce Lourmarin a Pertuis prohlášeni církví za kacíře a upáleni v Aix. Později se baron z Oppede - Jean Meynier, člen tehdejšího parlamentu,  postavil do čela vojenské expedice a nechal ve jménu božím vyhladit  z mapy některé vesnice, jako Cabrières, Peypin, la Motte d'Aigues, Lacoste, Mérindol.  Kvůli zvětšení baronova panství 3000 lidí zahynulo a 600 Valdénských bylo posláno na galeje. Ti, co přežili, se znovu vrátili do Piemontu a založili Valdénské údolí, nazvané také Údolí neporažených. Tam se jim dostalo v r. 1561 oficiálního uznání jejich práv a víry. Své stopy zanechali v Luberonu také Hugenoti, uchýlili se sem v poslední čtvrtině 14. stol. a z vesnice Menerbes si udělali hlavní sídlo. Po 15ti měsíčním obléhání 6000 vojáky nakonec kapitulovali. Valdénští si rozuměli i s katary, jejichž sídlem byl sousední region Languedoc-Roussillon.

Regionálním přírodním parkem Luberon vede několik okruhů: