Lerinské ostrovy

            jsou dosažitelné během 20 min. plavby z přístavu v Cannes. Ostrovy St. Marguerite a St. Honorat jsou rájem slunce, zeleně a klidného koupání daleko od rušného Cannes.

        Větší z nich St. Marguerite je pokryt 170 ha lesa. Můžete se koupat ze skalnatých útesů nebo z několika malých písečných pláží. V 17. stol.  byl ostrov státním vězením, kde byl vězněn v letech 1687 – 1698 muž se železnou maskou. Film nám tvrdí, že to bylo dvojče krále Ludvíka XIV., ale historikové se přikládějí k názoru, že šlo o staršího nelegitimního syna královny. Podle pramenů lékaře Anny Rakouské, který prováděl pitvu Ludvíka XIII.,  byl král neplodný. Král Slunce byl tedy patrně bastard. Kardinál Richelieu nechal postavit královskou pevnost, opevněnou v r. 1712 generálem Vaubanem. Při procházce vězením vás mrazí i v létě. Dozorci nesměli s vězni promluvit. Vstup. 2 € . Zbytek budovy je věnován Mořskému muzeu.

               Ostrov St. Honorat je soukromým vlastnictvím opatství Lerinských mnichů. Pouze společnost Planaria, kterou sami provozují, má právo přistávat na tomto ostrově. Loď vyjíždí z přístavu v Cannes v pravidelných intervalech a zpáteční lístek stojí 10 €. Dostanete se až do kláštera obklopeného levandulovými poli a vinicemi.

             Domovské opatství řádu Cisterciáků patří k nejstarším v západním křesťanském světě. Počátkem 5. století  po vzoru východních křesťanů se začíná nová forma života, založená na přísných pravidlech v komunitě na odlehlých místech, rozšiřovat i do  západní Galie. Na začátku 6. stol. byla mnišská instituce reformována svatým Benediktem, který založil klášter v italském Monte Cassinu a vydal svá slavná Pravidla mnišského života, spočívající v prostém životě v ústranní, odříkání, chudobě, modlitbách a především práci. Zatímco východní mniši, kontemplující samotáři, nikdy nepracovali, benediktinští mniši byli "oráči Evropy". Řád Benediktinů je pozoruhodný svou laskavostí, zdravým rozumem a umírněností. Tato pravidla se brzy prosadila v celé latinské církvi a svého vrcholu dosahují založením opatství v Cluny v r. 910. Tehdy se někteří mniši chtěli reformovat, navrátit  ke kořenům této tradice a k Bohu a zakládají opatství v Citeaux u Dijonu. V r. 1112 tam vstoupil mladý šlechtic sv. Bernard a dal podnět k zakládání cisterciáckých opatství v celé Evropě, většinou v horách nebo na venkově. Ostrovy byly svou odlehlostí a nedostupností k vytváření klášterů jako stvořené. Také v jižní Itálii na jednom z Tremitských ostrovů San Nicola je polorozpadlé, dnes opuštěné  opatství, které patřilo Benediktinům, později Cisterciákům.

            V 5. stol. galský šlechtic jménem Honorat, pocházející z bohaté rodiny, avšak  přitahován ideály klášterního života, se spolu se svým bratrem  vydal lodí na východ  ke kořenům klášterů. Běhěm plavby bratr zemřel, Honorat se s několika druhy vrátil do Provence a mezi lety 400 a 410 založil na ostrově s posvěcením biskupa z Fréjus komunitu mnichů, kteří toužili žít v tichu, samotě a oddanosti Bohu. V r. 427 již existovala podstatná část kláštera a sv. Honorat jej opouští, aby se ujal úřadu biskupa v Arles, kde v r. 430 umírá. 5. a 6. stol. je nazýváno “zlatým věkem” lerinského opatství díky mnichům jako sv. Maxime, sv. Vincent, kteří se zasloužili o christianizaci Provence.  V 7. stol. patřilo pod opatství v Cluny, přijalo pravidla sv. Benedikta, v 15. stol. připojeno ke kongregaci Monte Cassina, v 17. k biskupství v Grasse. Je zasvěceno irskému věrozvěstovi sv. Patrickovi, sv. Hilaireovi – biskupovi z Arles a následníku sv. Honorata a sv. Vincentovi z Lérins. Má pohnutou historii, po opakovaných nájezdech Saracénů, Janovanů a Španělů bylo opevněno Templáři a později Maltskými rytíři, význam opatství však časem upadal. V r. 1788 bylo posvěceno papežem, v r. 1859 ho koupil biskup z Féjus, o 10 let později opat ze Sénanque znovu nastolil cisterciácký řád a poslal tam své mnichy. Dnes jich tam v dobrovolném exilu žije 36,  pracují na vinicích, pěstují levanduli a vyrábějí kromě výtečného vína i speciální likér La Lérina  ze směsi  40 aromatických bylin.