Lerinské ostrovy
jsou dosažitelné během 20 min. plavby z přístavu v Cannes. Ostrovy
St. Marguerite a St. Honorat jsou rájem slunce, zeleně a klidného koupání daleko
od rušného Cannes.
Větší z nich
St. Marguerite
je pokryt 170 ha lesa. Můžete se koupat ze skalnatých útesů nebo z několika
malých písečných pláží. V 17. stol. byl ostrov státním vězením, kde byl
vězněn v letech 1687 – 1698 muž se
železnou maskou. Film nám tvrdí, že to bylo dvojče krále Ludvíka XIV., ale
historikové se přikládějí k názoru, že šlo o staršího nelegitimního syna
královny. Podle pramenů lékaře Anny Rakouské, který prováděl pitvu Ludvíka
XIII., byl král neplodný. Král
Slunce
byl tedy patrně bastard. Kardinál Richelieu nechal postavit královskou pevnost,
opevněnou v r. 1712 generálem Vaubanem. Při procházce vězením vás mrazí i v
létě. Dozorci nesměli s vězni promluvit. Vstup. 2 € . Zbytek budovy je věnován
Mořskému muzeu.

Ostrov St. Honorat je soukromým vlastnictvím opatství Lerinských mnichů. Pouze společnost Planaria, kterou sami provozují, má právo přistávat na tomto ostrově. Loď vyjíždí z přístavu v Cannes v pravidelných intervalech a zpáteční lístek stojí 10 €. Dostanete se až do kláštera obklopeného levandulovými poli a vinicemi.
Domovské opatství řádu Cisterciáků patří k nejstarším v západním
křesťanském světě. Počátkem 5. století po vzoru východních křesťanů se začíná
nová forma života, založená na přísných pravidlech v komunitě na odlehlých
místech, rozšiřovat i do západní Galie.
Na začátku
6. stol.
byla mnišská instituce reformována svatým Benediktem, který založil klášter
v italském Monte
Cassinu
a vydal svá slavná
Pravidla
mnišského života, spočívající v prostém
životě v ústranní, odříkání, chudobě, modlitbách a
především
práci.
Zatímco východní mniši, kontemplující samotáři, nikdy nepracovali, benediktinští
mniši byli "oráči Evropy". Řád Benediktinů je pozoruhodný svou laskavostí,
zdravým rozumem a umírněností.
Tato pravidla se brzy
prosadila v celé latinské církvi a svého vrcholu dosahují založením opatství v
Cluny v r. 910. Tehdy se někteří mniši chtěli reformovat, navrátit ke kořenům
této tradice a k Bohu a zakládají opatství v Citeaux u Dijonu. V r. 1112 tam
vstoupil mladý šlechtic sv. Bernard a dal podnět k zakládání cisterciáckých
opatství v celé Evropě, většinou v horách nebo na venkově. Ostrovy byly svou
odlehlostí a nedostupností k vytváření klášterů jako stvořené. Také v jižní
Itálii na jednom z Tremitských ostrovů San Nicola je polorozpadlé, dnes
opuštěné opatství, které patřilo Benediktinům, později Cisterciákům.
V 5. stol. galský šlechtic jménem Honorat, pocházející z bohaté rodiny, avšak přitahován ideály klášterního života, se spolu se svým bratrem vydal lodí na východ ke kořenům klášterů. Běhěm plavby bratr zemřel, Honorat se s několika druhy vrátil do Provence a mezi lety 400 a 410 založil na ostrově s posvěcením biskupa z Fréjus komunitu mnichů, kteří toužili žít v tichu, samotě a oddanosti Bohu. V r. 427 již existovala podstatná část kláštera a sv. Honorat jej opouští, aby se ujal úřadu biskupa v Arles, kde v r. 430 umírá. 5. a 6. stol. je nazýváno “zlatým věkem” lerinského opatství díky mnichům jako sv. Maxime, sv. Vincent, kteří se zasloužili o christianizaci Provence. V 7. stol. patřilo pod opatství v Cluny, přijalo pravidla sv. Benedikta, v 15. stol. připojeno ke kongregaci Monte Cassina, v 17. k biskupství v Grasse. Je zasvěceno irskému věrozvěstovi sv. Patrickovi, sv. Hilaireovi – biskupovi z Arles a následníku sv. Honorata a sv. Vincentovi z Lérins. Má pohnutou historii, po opakovaných nájezdech Saracénů, Janovanů a Španělů bylo opevněno Templáři a později Maltskými rytíři, význam opatství však časem upadal. V r. 1788 bylo posvěceno papežem, v r. 1859 ho koupil biskup z Féjus, o 10 let později opat ze Sénanque znovu nastolil cisterciácký řád a poslal tam své mnichy. Dnes jich tam v dobrovolném exilu žije 36, pracují na vinicích, pěstují levanduli a vyrábějí kromě výtečného vína i speciální likér La Lérina ze směsi 40 aromatických bylin.