Hyeres les Palmiers

            nejjižněji položené a taky nejteplejší město leží na stejné rovnoběžce jako severní mys na Korsice. V okolí je 39 km písečných pláží, přerušovaných divokými skalnatými zátokami. Centrum s  pitoreskními uličkami obehnáno hradbami bylo založeno Řeky kolem r. 350 př. Kristem současně s Marseille a nazváno Olbia, později bylo okupováno Římany, kteří odtud kontrolovali nedaleké ostrovy. Počátkem středověku bylo centrum zničeno barbarskými nájezdy, pobřeží zůstalo opuštěné a na vedlejším pahorku si páni z Fos vystavěli hrad. Těžili sůl z přilehlých bažin, čímž konkurovali sousednímu Toulonu. Ve 13. stol. bylo na opušteném místě postaveno cisterciácké opatství. Ze středověkých památek je k vidění Věž Templářů, kostel Saint Paul a Saint Louis z 13. stol.

            V 19. stol. zavedení železnice umožnilo rozvoj turistického ruchu i v zimě a město dostalo svůj aristokratický ráz. Přijížděly významné osobnosti, jako byl Tolstoj, španělská královna, Mme de Stael nebo Lamartine, kteří oceňovali tyto lázně osázené palmami a jinými exotickými rostlinami. Angličtí lékaři doporučovali zdejší zimní pobyt i královně Victorii a pacientům s tuberkulózou, nemocí 19. stol. Tím zdější lázně konkurovaly známější Nice. Od r. 1936, kdy byla zavedena placená dovolená, se měnil vzhled celého pobřeží a tady se zrodil název Azurové pobřeží. To tady také vlastně začíná nebo spíš končí, dále na jih pokračuje už pobřeží provensálské. Truffaut zde natočil svůj poslední film Konečně neděle.

            Palma ve znaku nám napovídá, že se jedná o hlavní město palem, najdete jich tu asi 15 000, což dodává městu tropický ráz. Vyváží se odtud ve velkém do celého světa. Díky teplému klimatu je město také největším pěstitelem řezaných květin.

Hyerské ostrovy

Port Cros, Levant a Porquerolles nazývané Zlaté podle barvy skal obsahujících slídu, třpytící se na slunci, nebo také Karibik Středozemí. Mezi ostrovy a kontinentem funguje čilá doprava po celý rok. Můžete si vybrat okružní jízdu po ostrovech,  nebo plavbu jen na jeden ostrov, podle toho se pohybuje cena za zpáteční jízdenku od 11 do 26 €. Lodě vyplouvají ze Saint Tropez, Lavandou, Toulonu, Hyeres, z přístavu poloostrova Giens od La Tour Fondue vyplouvá loď s proskleným dnem.

Porquerolles je z nich nejrozsáhlejší – 8 km dlouhý a 3 km široký, se 300 stálými obyvateli, v létě však obležený turisty. Je zde zachováno kouzlo Azurového pobřeží : několik přístavů, ze severu nádherné písečné pláže chráněné místní vegetací, na jižní straně maják z r. 1837. Příjemná vesnička s kostelem Ste Anne a kouzelným náměstím d´Armes, pevnost sv. Aghaty ze 16. stol., odkud vidíte celý ostrov.

            Ten se několikrát stal svatebním darem: poprvé v r. 1600 při svatbě Jindřicha IV. a Marie Medicejské, podruhé ho daroval František Josef Fournier své druhé choti v r. 1912. Byl to belgický železniční inženýr, který pracoval v Panamě na stavbě kanálu a pak stavěl železnice v Mexiku. Narazil přitom na několik zlatých nalezišť a při revoluci v r. 1907 musel z Mexika uprchnout. Vrátil se na starý kontinent a podruhé se oženil s dcerou známého anglického vědce. Ostrov se mu tak zalíbil, že ho koupil asi za milion franků a rozhodl se žít tu ve stylu mexické haciendy. Usídlily se tu italské rodiny, byla to samostatná komunita s vlastní elektrárnou, lékařem, školou. Věnoval se zemědělství, založil zde vinice a exotické zahrady. Dnes je ostrov pod správou národního parku Port-Cros.

Port-Cros – jedinečný národní park v Evropě, pozemský na 690 ha a současně podmořský tvořený mořskou zónou  do 600 m od pobřeží. Poslední majitelé manželé Henry ho darovali státu. Okrouhlého tvaru o rozloze 700 ha je ze všech 3 ostrovů nejhornatější, protkaný cestičkami s bohatou flórou, nejvyšší hora Vinaigre, z jejichž strmých skal na jižní straně se vám otevře výjimečné panorama na moře, se zvedá do výšky 196 m. Skalnaté nepřístupné pobřeží nabízí pouze několik maličkých pláží. Je ohrožen především návštěvami tisíců turistů. Přijíždějí na lodích a znečišťují okolí, což špatně snáší jak podmořská, tak pozemská část parku,  některé druhy stromů  i podmořských rostlin začínají již hynout. Najdeme zde na 114 druhů živočichů, zejména ptáků, ale také ojedinělý druh mořských škeblí, dorůstajících  až 1 m.

Levant nejvýchodnější a zároveň nejdivočejší z Hyerského souostroví, dlouhý 8 km a široký 1,5 km. Není tu tekoucí voda, chybí venkovní osvětlení, elektřina sem byla zavedena teprve před 10 lety. Proto je málo obydlený a přijíždí sem nejméně turistů. V r. 1930 jihozápadní část ostrova koupili dva lékaři a vytvořili zde na 900 ha nudistickou osadu. Jsou zde zóny, kde je nudismus povinný, někde dobrovolný, jestli se však chcete pohybovat po vesnici nebo po přístavu, vezměte si raději plavky nebo pareo, na severní straně je nudismus zakázaný. Ostrov je oázou klidu se svými hotýlky a vilami skrytými mezi mimózami a oleandry. Nejezdí tu auta, do vesnice Heliopolis můžete použít kyvadlovou dopravu  nebo dojít pěšky. Zbytek ostrova je vojenským územím. Tento malý ráj však byl kdysi proměněn v peklo a dodnes se mu říká dětská lázeň. Koncem 19. stol. za Napoleona III. zde byla vytvořena zemědělská kolonie pro mladistvé delikventy od 5 do 21 let. Byli sem přiváženi z pařížského vězení Roquette a bylo s nimi špatně nakládáno. Hladoví a vysílení zde většinou umírali.

Poloostrov Giens

vybíhá do moře ve tvaru boty a je dobře viditelný z letadla. Žijí zde růžoví plameňáci jako v sousedním Camargue a specifické druhy hmyzu. Tvoří jej dvě písečné duny a mezi nimi úžina se slanými bažinami. Silnice Route du Sel je často zaplavena vodou a vystavena ostrému větru mistral. Od 15.11. do 15.4. bývá uzavřena. Vesnička na kopci je stejného jména Giens. Na poloostrově je spousta dobře vybavených kempů s možností výletů na Hyerské ostrovy.