Carpentras

            uprostřed úrodné roviny vennaisinského knížectví pod Mont Ventoux leží bývalé keltské hlavní město Karpenton, nazvané podle dvoukolého vozu taženého koňmi,  později Římany přejmenované na Forum Neronis.

           Ve XIV. stol. bylo město obehnáno hradbami se 4 vstupními branami, z nichž se zachovala pouze oranžská brána. Žila zde početná komunita Židů, synagoga z r. 1307 patří k nejstarším a nejlépe zachovalým ve Francii. Také katedrála St Siffrein, určená konvertovaným židům  postavená v  letech 1405 až 1519 v gotickém stylu na žádost posledního antipapeže Benedikta XIII., má jednu židovskou bránu, kterou vcházeli v den, kdy přestoupili na katolickou víru. Hôtel-Dieu s neoklasicistní fasádou se svou starou lékárnou z 18. stol. ukrývá sbírku fajánse z Moustiers.   

            Toto vzkétající město žilo odnepaměti obchodem, už Řekové a Féničané sem chodili na trh nakupovat med, obilí a ovce. Tato tradice pestrobarevných pátečních trhů se uchovala dodnes. Nechte se uchvátit živou atmosférou, voňavými stánky s levandulí a halasným voláním trhovců, seženete tu i vzácné černé lanýže, melouny, jahody nebo sladké hrozny z vinic Ventoux. Lanýže lidé znají a jedí tisíce let. Lanýžům se říká černé diamanty, je to druh hub vřeckovýtrusných, parazitujících na kořenech stromů, zejména dubů. Jsou ukryté v zemi a pro její hledání se dříve používala prasata, která je vyrývala. Dnes jsou k tomu speciálně vycvičení psi, kteří ucítí jejich charakteristickou vůni na vzdálenost několika metrů a 30 cm pod zemí. Sběr se provádí v noci, protože psi se prý mohou více koncentrovat na čich. Pro labužníky patří k nejvzácnějším pochoutkám. Černé pocházejí většinou z Francie, bílé z italské Umbrie nebo Piemontu. Jsou dražší než zlato. Cena 1 kg lanýžů se pohybuje od 100 do 700 € podle sezony a  poptávky. Nejlepší zralosti dosahují od ledna. Pro nezapomenutelnou chuť a vůni byly ceněnou pochoutkou už ve starověku. Říká se, že kdo je jednou ochutná, nezapomene na ně. Jejich vůně a chuť jsou tak výrazné, že se nepřipravují jako jídlo, ale jen k ochucení oleje, másla, těstovin, omelet,  ryb, pečeného kuřete, musí se však co nejméně vařit. Obvykle v plátcích tenkých jako papír se přidávají na různé paštiky, rizota, vaječné pokrmy či sýrové fondue. Bílé lanýže se mohou jíst syrové, černé se musí upravit vařením.   Na první pohled lanýže ničím nenaznačují, že by mohly být tak žádanou pochoutkou. Černé připomínají ze všeho nejvíc kusy uhlí, bílé nepříliš vábnou beztvarou hmotu. Vykytují se v teplejších krajích Evropy, hlavně v listnatých lesích ve vápencové půdě. Za absolutní špičku jsou pokládány černé lanýže z francouzského Perigordu.

       

 

 

   

12 km na jihovýchod od Carpentras leží další z «nejkrásnějších vesnic Francie» Venasque, kdysi centrum  venaissinského knížectví, kterému dala své jméno. Vyvýšená nad údolím řeky Nesque na prvních svazích pohoří Vaucluse, aby ze svých obranných věží odolávala saracénským nájezdům, si zachovala dodnes  svou architektonickou jednotu. Kostel Notre Dame z větší části pochází z 12. - 13. stol. Z hradeb a saracénských věží ze 14. stol. se vám otevře panorama na Mont Ventoux.

 

 

 

Beaucet je bývalá pevnost se dvěma zachovalými vstupními branami, která ze své výšky hlídá vstup do údolí Nesque. Domy jsou postaveny na skále s ruinami hradu z 11. – 12. stol., což dodává vesničce jedinečné kouzlo. Dále na západ se zastavte u další typické vesničky Roque sur Pernes.

 

 


 

 

 

 

 

Vesnice Méthamis se zvedá ve výšce 380 m na skalnatém pohoří nad kaňonem řeky Nesque. Horská vesnička je součástí terasovitých úbočí Ventoux. Románský kostel St Pierre et St Paul stojí až na samém vršku skály. 1 km od vesnice se nachází kaple Sainte Foy z 15. stol. a morová zeď, která měla v r. 1720 izolovat Provence od morové epidemie.

 

 

Úzká silnice D1 vás serpentinami lemovanými zimostrází a duby zavede do Monieux, vesnice přílepené k jihovýchodnímu úbočí Mont Ventoux. Dívá se dolů na  řeku Nesque, která se vine nejdříve v poklidných meandrech, aby se pak dále řítila do divokých kaňonů, zařezávajících se do vápencových skal náhorní roviny Vaucluse. Tato vesnička může být výchozím bodem pro turistický okruh kaňonem řeky Nesque. Zachovala si strážní věž z 12. stol., která je spojena s původním opevněním,  kapli St Michel a kostel ze 12. stol. na náměstí s kašnou.

 

Mont Ventoux

            neboli větrná hora vysoká 1912 m je dominantou údolí Rhôny a náhorní roviny Vaucluse. Na její výstup musíte být dobře oblečeni, neboť i v létě zde fouká ostrý mistral a počasí je nevyzpytatelné, měsíční krajina na vrcholu bývá pokryta sněhem od podzimu do jara. Jsou však odtud při dobré viditelnosti na dohled Alpy, Pyreneje, pohoří Cévennes a Marseille. Jako první se o hoře zmiňuje Petrarca, podnikl výstup se svým bratrem v r. 1336, což nám připomíná plaketa na meteorologické stanici. Nahoře byla v 15. stol. postavena kaple Saint Croix a stala se následně poutním místem. Při stavbě observatoře byly nacházeny zbytky trumpet z pálené hlíny. Jednalo se o votivní dary, které tam přinášeli pastevci ovcí na usmíření boha větru. Na jejím úpatí je postaven kostelík Notre Dame de Aubume. Na náhorní planině Christol se pěstuje levandule

 

 

Mezi Mont Ventoux, kaňonem řeky Nesque, údolím Sault a Toulerenc a náhorní rovinou Albion ve výšce 776 m na levandulové cestě leží  městečko Sault de Vaucluse. Levandulová pole se rozprostírají, kam oko dohlédne a 15. srpna se konají svátky levandule, spojené se soutěžemi v jejím sečení, ukázkami destilace a prodejem všech druhů jejich produktů (kromě mýdel a olejů také medu, nugátu, makaronů).

 

 

 

Charakteristická vesnice kraje Aurel leží stejně jako nedaleký Sault na hranicích departementů Vaucluse, Drôme a Alpy Horní Provence. Kamenné domy, nalepené jeden na druhý, jsou shromážděny kolem masivního kostela a věže hradu z 12. stol. Panorama na okolní krajinu, kde se střídají levandulová pole s obilnými v úžasné harmonii barev, světla a stínů, které vrchá Mont Ventoux, přitahuje spoustu malířů, hrnčířů a dalších umělců.

 

 

 

 

 

                                                                                                                           

 

 

Starobylá vesnice Brantes na severním okraji departementu na hranici s Drôme spočívá pokojně naproti úbočí Mont Ventoux jako chrabrá hlídka nad údolím Toulourenc. Spletí uliček, klenutých průchodů mezi starými kamennými domy se dostanete až na vrchol s ruinami hradu, odkud se vám otevře panorama na Ventoux. Také zde se setkáte se spoustou řemeslnických dílen, kde se vyrábí fajáns, keramika a figurky do jesliček santons.

 

 

 

 

 

Na soutoku řek Ouvèze a Toulourenc na cestě do Horní Provence a hranici s Drôme ční na skalním štítu ve výšce 280 m vesnice Entrechaux  

Hrad na vrcholku vesnice zakoupil jeden podivín, který se snaží ho zrestaurovat a za tímto účelem pořádá každoročně kursy kamenotesařství.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Malaucène je vesnice obklopená divokou zelenou přírodou. Její uličky se starými domy, dvě impozantní brány s pozůstatky hradeb, stará náměstíčka zastíněná stoletými  platany vás určitě nadchnou.

 

 

 

 

 

 

Jako hlídka na skalnatém ostrohu odděluje vesnice Barroux rovinu hrabství od planiny Malaucène. Tato charakteristická horská vesnice hraje Vaucluse je seskupena kolem hradu pánů z Baux , který se časem proměnil na příjemné renesanční sídlo, zejména od 16. stol., kdy přešel do rukou pánů z Barroux.

 

 

 

 

Vesnici Bédoin chrání před mistralem Mont Ventoux  z druhé strany. Návštěvník si může prohlédnout kostel z 18. stol. s jezuitským štítem, osvěžující kašny a uličky s terasami kaváren ve stínu rozložitých platanů. Cesta, která stoupá na Mont Ventoux je plná kontrastů. Když minete poslední obydlenou osadu Flassan, při výstupu se mění jak klima, tak vegetace.

 

 

 

 

 

 

 

 

Malebná vesnička Crillon le Brave ve výšce 363 m s nádherným výhledem na provensálského obra Mont Ventoux. Z náměstí s kostelem můžete vystoupit ke středověkému hradu, který je však v soukromém vlastnictví a můžete obdivovat pouze jeho exteriér. 

 

 

 

 

 

Nedaleko leží miniaturní kruhová vesnička Modène. Kostel z r. 1643 skrývá deskový oltář z 12. stol. a Pannu Marii ze 13. stol. Naproti staré prádelny je elegantní kašna ze 17. stol. pojmenovaná Čtyři sezony, korunovaná kamenným košíkem s ovocem. Hrad, nyní v ruinách, hostil kdysi Molièra a jeho věhlasný divadelní soubor.

 

 

 

 

 

 

Okruh zakončíme ve vesnici Mormoiron, ležící mezi Mont Ventoux a planinou Vaucluse. Tato kouzelná vesnička s krytými průchody, starobylými kašnami a uličkami pár kroků od kaňonu Nesque shlíží z výšky na nádhernou krajinu.