Nejníže položenému údolí Buëch s příjemným klimatem na jihozápadu departementu daly jméno řeky Petit a Grand Buëch. Zvedá se ve výškách 500 až 1500 m,  na pozvolných svazích se pěstuje kvalitní levandule. Na severovýchodě je obklopeno středně vysokým předalpským masivem Dévoluy s nejvyšším štítem Bure (2709 m), který se sklání k Isere. Ne nadarmo se této krajině říká „Provence na horách“, je přechodem mezi Provence a Alpami. Kromě levandule tu ucítíte česnek, pastis a na malých pláckách se hraje pétanque. Tak jako Pařížany najdete především v Luberonu, Marseillané mají tyto hory vzdálené necelé dvě hodiny jízdy a přicházejí si do této málo obydlené krajiny odpočinout od  turistických davů.

    Směrem na sever objevíte  typické provensálské vesnice na skále nad údolím, jako je  Upaix. Má má za sebou dlouhou historii, byla obydlena už Římany a ve středověku pod jménem castrum de Upaysio, o čemž svědčí kostel ze 14. stol. V méně dobrém stavu naleznete pozůstatky středověkého hradu ze 13. stol. Château d'Upaix, který náležel v letech 1637 – 1710 rodině Amat. Jeden její člen byl v 17. stol. sekretář a majordomus Ludvíka XIII. Projdete starou bránou s lomeným obloukem, která byla součástí hradu a po schodišti vystoupáte na rampu se zbraněmi pánů z Upaix. Nakonec můžete vyšplhat až na samý vrchol vesnice, kde jsou ruiny hradní věže. Nahoře se můžete orientovat podle plánku v 360° panoramatickém výhledu a prohlédnout si 120 vesnic v okolí až k severně položenému masivu Les Écrins, majestátnímu hřebenu hor se čtyřtisícovými vrcholy.

        Směrem na Gap leží stará osada Ventavon s hradem z 15. stol. a románským kostelem ze 12. stol. Touto vesnicí nemůžete nevšímavě projet, je velmi homogenní díky pozůstatkům hradeb se vstupní bránou ze 14. stol. Osada dala jméno kanálu, který zásobuje oblast vodou, teče souběžně s Durance a vlévá se do ní před Sisteronem.

            V jižním cípu departementu na řece Buëch hned za Sisteronem leží provensálská vesnice Ribiers se starobylým náměstím, které svědčí o důležitosti tohoto městečka v dávných dobách. Severně projíždíme kolem ruin feudálního hradu Mison.

            Laragne-Montéglin se skládá ze dvou oddělených vesnic: v Montéglin se toho nezachovalo mnoho z minulosti, zatímco Laragne, jehož název pochází z okcitánského l´aranha - pavouk,  podle jména jedné hospody, je hlavním městem tohoto kantonu  s typickým náměstím pod platany, kašnou a kavárnami. Radnice s červenou fasádou a velký kostel d'Arzeliers s románskou zvonicí a zahradou, pojmenovanou po spisovateli Jeanu Giono, stejně jako zámek de Perrinet na náměstí des Aires, postavený v 17. stol. místním pánem Gaspardem de Perrinet vyzařují provensálskou atmosféru. Nad městečkem se zvedá hora Chabre a v okolí vede kaňon Méouge.

            Jestli chcete opravdu poznat zdejší krajinu, můžete si udělat asi 60 km okruh autem nebo na kole přes sedlo Col Saint Jean. Z Laragne po D942 směrem na Montbrun se vyšplháme až do Antonaves, starobylého biskupství na skále na údolím Buëch, které prý založili mniši z Montmajour.

            Sjedeme zpět na D 942 směrem na malebnou vesnici Barret sur Méouge, kde je kemp a budeme mít  horu Chabre po pravé ruce a po levé  kaňon Méouge. Můžete si vyjít pěšky na vrchol Chabre, odkud vzlétají milovníci paraglydingu, výhled stojí za to. Je to asi 15 km pěší výlet do kopce nebo dobrou hodinku jízdy autem po nepříliš pohodlných cestách přes díry a kameny. Shora se vám otevře panorama na Barre Ecrins, horu Meije,  Dévoluy na severu a  Alpy Horní Provence na jihu. Dolů je to nejlepší deltaplánem, ale můžete i sejít kolem kaňonu. Vrátíme se na cestu k Montbrun, kde už to voní levandulí. Vstoupíme do sousedního departementu Drome a po pravé straně vede cesta do sedla Col Saint Jean.

            Po D 30 se dostaneme do vesnice Orpierre v údolí Céans, šedivé hřebeny se táhnou nad malebným místem, které kdysi bylo zastávkou na antické cestě. Její strategický  význam nám připomíná pár zbytků vojenské pevnosti, věž Rochas a Eyguieres, zeď spojující vesnici s citadelou. Pouze hradby, vyznačující hranice vesnice zůstaly nedotčeny. Za   nimi byl postaven  v 18. stol. kostel St. Julien.

Opodál na soutoku řek Buëch,  Blaisance a Céans se vypíná vesnice Lagrand na výběžku nad údolím, kudy vedla cesta princů Oranžských. Ze všech stran je poznávacím bodem charakteristická silueta štítu kostela,  nad nímž se zvedá zvonice. Umístění převorství do této náhorní roviny ve 12. stol. způsobilo únik obyvatel z nejisté nížiny a jejich seskupení kolem kláštera. Kamenné domy s pravidelnými průčelími jsou neuspořádané, v jednom honosnějším domě je dnes radnice.

Přes vesnici Chanousse přijedeme do Rosans, charakteristické vesnice uprostřed předalpské pánve. Kolem impozantní věže románského nebo saracénského původu ze 13. stol., prohlášené za historickou památku, se táhne opevnění, které chránilo vesnici od nekonečných bitev mezi knížaty Provence a Dauphiné. Nad vesnicí se zvedá hrad Lesdiguières, který patřil v 16. stol. pánům z Rosans. Za zmínku stojí také okolní vesnice: na východě St André de Rosans a na severu Ste Marie de Rosans.

        Neméně kouzelné je středověké městečko Serres, postavené do půlkruhu kolem skalního štítu Pignolette nad údolím. Buëch. Patřilo kdysi Neapolskému království, od r. 1298 kraji Dauphiné, když čelilo náboženským válkám. Od středověku bylo pevností, chráněnou hradbami, jejichž části se zachovaly i s věží, stejně jako pozůstatky hradu des Barrillons ze 14. stol. Do staré části města musíte vyjít po příkrých schodech, projít kolem čtvercové věže s hodinami, portálu de Guire z r. 1556 až přijdete na hlavní ulici. Při této procházce časem svažitými uličkami a krytými průchody uvidíte spoustu památek, jako bývalý dům Lesdiguières, směsici baroka a renesance,  který patřil v 17. stol. vévodovi a maršálovi François de Bonne. Nahoře uvidíte  románský kostel St Arey z 12. stol.

Ti, kdo vystoupí ulicí Fades až na samý vrchol, uvidí nejen kapli Bonsecours s židovskou hrobkou ze 14. stol., ale především úchvatný pohled na střechy starého města a na celé údolí. Židovská komunita se zde usídlila už ve 14. stol. a sehrála významnou úlohu v místní ekonomice. V r. 1348 kraj zachvátila epidemie černého moru. Židé byli obviněni z otrávení studní a všichni posláni na smrt. V upomínku na tuto tragedii byla nad vesnicí pod špičatou skálou postavena tato židovská hrobka a na náhrobní desce je nápis v hebrejštině: „Rabín Jopseph, syn Nathana blahé paměti.“ Díky ekonomické aktivitě ve 14. a 15. stol. bylo možno postavit nové opevnění osady a citadelu.

Na západ od Serre leží maličké vesničky Epine a Montmorin, na sever Bâtie Montsaléon, Veynes a la Beaume.