Antibes

                 Druhé největší město departmentu po Nice, nádherně položené mezi dvěma zátokami, s  kouzelným přístavem, kde kotví luxusní jachty princů a princezen z nejrůznějších zemí. Staré město s typicky provensálskými křivolakými uličkami, obehnané hradbami kolem moře s Vaubanovou pevností, žije nezávisle na turistech. Toto místo objevili už Řekové ve 4. stol. před Kristem naproti osadě Nikaia, odtud jeho název Antipolis (město naproti). Římané ho zahrnuli privilegii, protože podpořilo Caesara proti Pompeiovi a město rozkvétalo. S nástupem křesťanství je přejmenováno na Antiboul a v r. 442 se papež rozhodl založit zde biskupství. Jeho věhlas stoupal zároveň se vzrůstajícím vlivem kláštera na Lerinských ostrovech. V 8. stol. bylo město takřka zničeno za nájezdů barbarských kmenů Visigótů a Saracénů. A co se nepodařilo jim, dokonala morová epidemie. Biskupství se přestěhovalo do Grasse a Antibes bylo po několik století anonymní osadou. Ve 14. stol. se ocitlo na hranicích Francie a Savojska v době, kdy Nice patřila Itálii, což neuniklo králi Jindřichu IV. a nechal zde postavit opevnění, které v r. 1707 dokončil generál Vauban postavením dnešní dominanty města, čtvercové pevnosti Fort Carré. Když se Napoleon vylodil v r. 1815 v blízkém Golf Juan, pevnost Antibes ho odmítla přijmout a zajala 40 jeho vyslanců.  Ludvík XVIII. později odměnil město za jeho věrnost králi. Velká část opevnění byla v r. 1894 zbořena, aby se umožnil rozvoj města. Do té doby město odolávalo přílivu cizinců a ti se tak usadili v Cannes a v Nice.

            Teprve po r. 1920 do města začali proudit turisté a s nimi přicházeli také umělci jako Picasso, Prévert a další. Ve městě je Picassovo muzeum umístěné v zámku Grimaldi, vstup. 4,60 €. Správce zámku nabídl v r. 1946 Picassovi, aby si v něm zřídil ateliér. Ten když uviděl z okna staré město s červenými střechami, přístav, zátoku a v dálce hory, neváhal ani minutu a celý podzim pracoval ve dne v noci. Jeho plátna, která pak zámku věnoval, překypují energií, odrážejí jeho nadšení a radost při pohledu na sluncem ozářené exteriéry. Vedle zámku najdete katedrálu Neposkvrněného početí postavenou na původních základech a nabízející směsici různých stylů. Klasické průčelí s dvoukřídlými dveřmi z vyřezávaného dřeva je z r. 1710. Uvnitř kaple vpravo je obraz od Louise Bréa z r. 1515.

            Přístav Vauban s čtvercovou pevností je perfektně zakomponován do zátoky Sv. Rocha a je největším přístavem pro jachty v Evropě. Kotví zde luxusní jachty až 165 m dlouhé, které patří většinou Angličanům nebo Arabům. Můžete se  projít po nábřeží Tisíce a jedné noci až ke starému přístavu, kde se často natáčejí scény k filmům, dále pokračovat po hradbách, odkud uvidíte mys Antibes a na druhou stranu pobřeží Nice, za ním pohoří Mercantouru a do starého města vstoupit Námořní branou. Projděte se uličkami s malými náměstíčky, pozorujte umělecké řemeslníky při práci, neboť mají dveře dílen stále otevřené a vdechujte poklidnou atmosféru místa. Na třídě Masséna je každý den dopoledne kromě pondělka  typický provensálský trh s voňavými produkty a suvenýry pro turisty. V okolí je spousta skleníků a květinových zahrad.

            V Antibes je také známý vodní park Marineland, kde můžete přes den i večer zažít  postupně u několika ohromných vodních nádrží bohatý program animátorů s cvičenými delfíny, kosatkami, lachtany a navštívit podmořské muzeum se žraloky. Vstupné 24 €, děti 16 € platí i na večerní přestavení, nezapomeňte si pro večerní návrat nechat dát razítko na předloktí, je viditelné pouze za tmy.

Cap d´Antibes

            Tento poloostrov odděluje Antibes od Juan Les Pins. Je chráněný  porostem mimóz a borovic, které lemují luxusní sídla miliardářů a staré buržoazní paláce. Na špici je nejkrásnější hotel světa Eden Rock, kde bydlela kdysi  Greta Garbo, Marlene Ditrich, Gloria Swanson, Onassis a dnes Madonna, Claudia Cardinale, Alain Delon, Robert de Niro, Arnold Schwarzenegger a další celebrity. Koncem 19. stol. tu pobývali  spisovatelé jako Maupassant, Anatol France, Jules Verne (napsal zde Dvacet tisíc mil pod mořem).

            Mys začíná v malém přístavu Salis s veřejnou písečnou pláží, která je díky borovicím nejpříjemnější na celém Côte d´Azur. Při koupání máte úžasný výhled na hradby v Antibes, za nimi zátoku Andělů a v dálce Alpy. Další pláž Garoupe se nachází blízko kouzelné kaple Notre Dame de Bon Port z 13. - 14. stol.. Když vystoupáte po 116 schodech až k majáku z r. 1837, uvidíte celé pobřeží od protějšího zálivu Saint Tropez až po italské Alpy na druhé straně. Při dobré viditelnosti můžete dohlédnout až na Korsiku.

Juan Les Pins

        je pokračováním mondénního světa. Vše začalo v r. 1881,  kdy se jeden bankéř rozhodl spekulovat s nemovitostmi a založil realitní společnost, která skoupila pozemky porostlé borovicemi a začala zde stavět hotely a vily. O ně se začal zajímat syn královny Viktorie vévoda  z Albany. I když společnost později zkrachovala, v r. 1908 bylo postaveno kasino a místo začalo přitahovat boháče z celého světa. V r. 1924 jej koupil E. Baudouin, který už vlastnil jedno kasino v Deauville a uvědomil si, že Atlantik je dost studený ve srovnání se Azurovým pobřežím, které začalo být tehdy v módě. Začali sem jezdit Angličané a Američané, stavěly se luxusní hotely jako Provencal, dámy odhodily svoje sukýnky, přišla móda přiléhavých plavek a každý, kdo něco ve světě znamenal, si dával dostaveníčka na tomto místě : Rudolf Valentino, Hemingway, Armstrong, Scott Fitzgerald, který zde napsal psát svůj román Něžná je noc, inspirovaný  rozmařilým životem nikdy nekončících jazzových večírků. Od r. 1960 se zde každoročně uprostřed borovic koná jazzový festival. Byli tu všichni : Armstrong, Miles Davis, Ella Fitzgerald...

)

Golf Juan

            Malé letovisko s písečnými plážemi a dvěma jachtařskými přístavy, na dohled od Lerinských ostrovů, připomínající svým názvem Dona Juana, je slavné z doby vylodění Napoleona při jeho návratu z Elby v r. 1815. Začal odtud své tažení na Paříž, kde svrhnul konstituční monarchii Ludvíka XVIII. a nastolil svou 100 denní vládu až do konečné porážky u Waterloo a svému uvěznění na ostrově sv. Heleny. V rozmezí 1. až 7. března prošel se 700 vojáky 350 km, přes Vallauris, Grasse, Castellane, Digne, Sisteron a Gap do Grenoblu, kudy vede známá Route Napoléon. Každoročně začátkem března se koná akce se stejným názvem, která má připomenout toto výročí v podobě tažení armády  Napoleonových vojáků v dobových uniformách  do blízkého města Vallauris. Při této příležitosti můžete v pobřežních restauracích ochutnat napoleonské menu: salát  Albufera, jehněčí Rivoli, kuře Marengo a koláč Frascatti

Vallauris

            je propojeno s Golf Juanem a má s ním společnou radnici. Leží pouhé 2 km směrem do vnitrozemí. Je obklopeno podobně jako Řím sedmi pahorky, odkud jsou vidět Lerinské ostrovy. Stalo se známým díky Pablu Picassovi, který se zde usadil v r. 1946 a obnovil tradiční výrobu keramiky. Rada města mu navrhla vyzdobit kryptu románské kaple a tak vznikla v r. 1952  v rekordním čase jeho ohromná freska Válka a mír, neboť Picasso jako člen komunistické strany odmítl malovat náboženské motivy.  Picasso věnoval městu svou bronzovou sochu Chlapec s ovcí. V r. 1955 se přestěhoval do Cannes, pak do Mougins, ale Vallauris mu zůstalo v srdci. Byl jmenován čestným občanem města a na počest jeho 90. narozenin radnice uspořádala velkou oslavu. Picasso se jí však odmítl zúčastnit a sledoval ji v televizi. Jeho muzeum se nalézá v jedné věži místního hradu, původně Lerinského převorství, které bylo v 16. stol. zrekonstruováno, vstup. 3 € . V druhé věži je umístěno Muzeum keramiky. V ulicích města ostatně uvidíte mnoho hrnčířských dílen, uměleckých galerií a butiků s keramikou, určenou ke stolování a využití v kuchyni. Dožil tu svůj život i francouzský herec Jean Marais, dodnes chodí k jeho náhrobku spousta obdivovatelů a jeho muzeum je hned vedle turistického centra.